O příčinách, vývoji i osobnostech 2. světové války jsme se všichni učili v dějepise na ZŠ a věřím, že si minimálně základní informace pamatujeme všichni. Ale kolik toho víme o vývoji 2. světové války v Řecku?
V době, kdy vypukla 2. světová válka, tedy v září roku 1939 bylo státním zřízením Řecka království. Faktickou moc zde však vykonával vojenský generál a později také diktátor Ioannis Metaxas. Když si uvědomíme, že Metaxas byl pravicový diktátor, stejně jako jeho kolegové Hitler či Mussolini, mohli bychom odhadnout, jakým směrem se mělo Řecko během 2. světové války ubírat.
Nicméně Metaxas byl více než pravicovým diktátorem a sympatizantem výše zmíněných kolegů především Řek. A na to u něj narazil Benito Mussolini. Duce si totiž – mírně zahanben Hitlerovými úspěchy napříč Evropou – vybral Řecko jako snadnou kořist k podmanění. Vždyť přece jen Metaxas je na stejné lodi a nebude dělat problémy… A v tom se Duce přepočítal.
Po vykonstruovaných konfliktech ze strany Italů dostal Ioannis Metaxas (s již notně podlomeným zdravím) dne 28. října 1940 krátce po 3. hodině ranní telegram, ve kterém jej tehdejší italská vláda žádala o volný průchod přes řecko-albánské hranice a vydání některých strategických bodů (přístavů, letišť apod.).
Po přečtení této žádosti obrátil Metaxas zrak k italskému velvyslanci a pronesl dnes již památnou větu ve francouzštině: „Alors, c’est la guerre“ („Tak to tedy znamená válku“), čímž dal najevo své zamítavé stanovisko. Ital se ho ještě snažil přesvědčit: „Válce se můžeme vyhnout.“ A Metaxas odpověděl „OCHI!“ („NE!“). Toto „ne“ si převzal tehdejší řecký tisk a dodnes se 28. říjen slaví jako Η μέρα του Όχι. Proto Řecké na rozdíl od všech ostatních národů oslavují vstup do války a ne její konec.
V půl šesté ráno vstoupilo Řecko do války tzv. Italsko-řeckou válkou, kdy Italové vtrhli do Řecka z albánských hranic. Italové se zde však dlouho trápili a nakonec je dokonce Řekové zatlačili až hluboko do albánského vnitrozemí. Mussolini si tedy na hladké vítězství musel nechat zajít chuť a dokonce byl nucen požádat o pomoc Hitlera. Společně s Bulharskem si pak v květnu 1941 Řecko rozdělili na tři okupační zóny.
Ioannis Metaxas zemřel již v lednu 1941.
O tomto období německo-bulharsko-italské okupace vypráví úspěšný film Mandolína kapitána Corelliho. Můžu doporučit i o něco zajímavější stejnojmennou knihu spisovatele Louis de Bernieres.
Budete-li mít to štěstí a ocitnete se v tento den v Řecku či na Kypru, připravte se na to, že je státní svátek, tudíž všude zavřeno. V Soluni, Athénách, Lefkosii a dalších velkých městech se konají slavnostní průvody a všude vás budou doprovázet řecké vlajky.